O perníkové chaloupce

Byla jedna malá chaloupka u lesa, ve které bydlel dřevorubec se svými dvěma dětmi Jeníčkem a Mařenkou. Maminku už neměli, a aby děti nevychovával sám, našel si novou ženu. Ta ale jeho děti neměla ráda a nařídila mu, aby je zavedl do lesa a tam je nechal. Dřevorubci se to nelíbilo, ale nakonec ji poslechl. Děti slyšely, co jejich macecha plánuje, a tak Jeníčka napadlo, nasbírat si s sebou kamínky.

Druhý den dřevorubec vzal své děti a zavedl je daleko do hlubokého lesa. Jeníček, ale značil cestu kamínky, které nasbíral s Mařenkou u jejich chaloupky. Dřevorubec dětem rozdělal oheň a řekl jim, ať na něj počkají, že jde kácet stromy a až práci dodělá, přijde si pro ně. Děti usnuly, a když se probudily, byla už tma a nikdo nikde nebyl. Jeníček vzal Mařenu za ruku a šli spolu po kamínkové cestičce, kterou vytvořil, když je tatínek vedl do lesa. Cestička je zavedla až k jejich chaloupce. Macecha radost neměla, ale co mohla dělat. Za pár dní znovu řekla dřevorubci, aby opět děti zavedl do lesa, ale více hlouběji, aby nenašly cestu domů. Tatínek nechtěl, ale macecha ho přemluvila. Zavedl děti ještě více hlouběji do lesa a tentokrát Jeníček tvořil cestičku z drobečků. Tatínek jim znovu rozdělal oheň a řekl jim, ať na něj u ohně počkají. Děti usnuly [učitel - rozfoukaní cesty]. Když se probudily, byla noc. Jeníček vzal Mařenku za ruku a hledal drobečky, které sypal cestou. Ty buď rozfoukal vítr nebo je snědla lesní zvěř.

Děti hledaly cestu domů a bloudily lesem [učitel - komentář: Co by mohly udělat dál?]. Mařenku napadlo, aby Jeníček vylezl na strom a podíval se, zda neuvidí světýlko, za kterým by se společně vydali. Jeníček na strom vylezl a pořádně se rozhlížel na všechny strany. V dálce uviděl světýlko. Děti společně běžely za světýlkem [učitel - světlo] a doběhly k chaloupce. Ale ta chaloupka nebyla ledajaká [učitel - komentář: Jak ta chaloupka vypadala?]. Chaloupka byla celá z perníku [učitel - nalepí na děti papírové srdíčko (perníček)]. Jelikož měly veliký hlad, ulouply si kousek perníku z chaloupky. V tom vyšla z chaloupky stará ježibaba [učitel - komentář - Jak ježibaba vypadala?]. Měla na zádech černou kočku. Ježibaba spustila: "Kdo mi to tady loupe perníček?"[učitel - komentář: Co na to odpověděl Jeníček?]. Jeníček odpověděl: "To nic, to jen větříček.". Ježibaba zašla do chaloupky. Jeníček vylezl na chaloupku pro další perníček. V tom vyšla ježibaba a uviděla děti. Pozvala je do chaloupky a když byly uvnitř, zavřela je do chlívku, aby si je mohla vykrmit a sníst. Ježibaba kontrolovala, zda už jsou dostatečně vykrmené podle tloušťky prstíků [učitel - komentář: Ukažte mi prsty děti, abych věděla, zda jste už dost vykrmené!].

Když jednoho dne ježibaba viděla, že už jsou dost vykrmení, rozhodla se děti upéct. Řekla jim, ať si sednou na lopatu. Děti dělaly, že to neumí a z lopaty padaly [učitel - komentář: Co se stalo dál?]. Jeníček řekl ježibabě, aby jim ukázala, jak se na takové lopatě sedí. Ježibaba nevěděla, že je to lest a na lopatu si sedla. Děti neváhaly, ježibabu strčily do pece a utíkaly pryč od chaloupky [učitel - sed na lopatě (ježibaba)]. Utíkaly, co jim nohy stačily až doběhly domů k jejich chaloupce. Macechu tatínek vyhnal a utrápený čekal na své děti až se mu vrátí domů. Když je uviděl, společně se začali radovat, že jsou opět spolu.